Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Nakupte ještě za 4 000,00 Kč a máte dopravu ZDARMA
Sledujte nás na sítích
  1. Úvod
  2. Blog
  3. Zajímavosti
  4. Barefoot z pohledu vývoje dětské nohy
21.04.2020
Zajímavosti

Barefoot z pohledu vývoje dětské nohy

Když jsme do sortimentu našeho e-shopu zařazovali barefoot obuv značky Be Lenka, netušili jsme, že stojíme na prahu nového trendu. Zařadili jsme jí prostě proto, že nám osobně velmi vyhovuje a v té době nebyla na trhu běžně k dostání. Dnes je to jinak, bosé boty procházejí skutečným boomem, nosí je čím dál více lidí. A my se na prodejně setkáváme poměrně často s otázkou: "Barefoot mi vyhovuje, jiné boty už nechci. Ale je tento způsob obouvání vhodný i pro děti?" A ačkoliv dětskou barefoot obuv v našem sortimentu (zatím) nenajdete, oslovili jsme naší spřátelenou a zkušenou fyzioterapeutku, aby nám problém osvětlila. I nás samotné její stanovisko zajímalo. Sestavila zajímavý text, který jsme se rozhodli zprostředkovat i vám. Přejeme hezké čtení!

zdroj:www.pixabay.com

Vývoj dětské nohy

Vývoj nohy (pro laiky myšleno té části dolní končetiny od kotníku dolů ke konci prstů) není izolovaný proces, je velmi úzce propojený s celkovým rozvojem motoriky člověka. V každé vývojové fázi je noha integrována do celého tělesného schématu a její funkce se odvíjí od konkrétního vývojového stupně.

Architektonika nohy

Abychom mohli více pochopit vývoj nohy, jehož výsledkem mohou být i získané vady nohy, v závislosti na její funkci a v kontextu celkové motoriky, je potřeba mít představu o tom, jak je, po anatomické stránce, noha utvářena.

Kostra nohy je tvořena podivuhodnou sestavou kostí, kůstek a kostiček: sedmi kostmi zánártními, pěti kostmi nártními a čtrnácti články prstců. Zánártní kosti vytváří poměrně složitou strukturu, sestavenou z dvou řad nad sebou umístěných kostí, které se směrem k prstům rozbíhají. Společně vytvářejí podélnou a příčnou klenbu umožňující pružný stoj a chůzi.
Kosti nohy, ač spojeny mnoha kloubními spoji, mají samy o sobě jen velmi malý rozsah pohybu. Společně však jsou schopné zaujímat velmi komplexní polohy nezbytné pro motoriku prstů, nártu i chodidla.

zdroj: www.zdravenohy.info, https://is.muni.cz

Nožní klenba

Na kosti nohy působí tah svalů a vazů a modeluje je do tzv. nožní klenby, jež vytváří typický reliéf nohy. Nožní klenba je při pohybu aktivována (to, že je noha aktivní, je velmi důležité si uvědomit pro pochopení filozofie barefoot) a plní tak svou přirozenou funkci: chrání měkké části chodidla a slouží k odpružení těla proti otřesům vznikajícím při pohybu, především při chůzi, běhu, či doskoku. Nožní klenbu tvoří soustava tří oblouků (dvou podélných a jednoho příčného), díky nim získává noha  ve třech bodech (v patě a hlavičkách I. a V. nártní kosti) kontakt s podložkou. Obecně lze říci, že udržení nožní klenby je závislé na architektonice kostí, systému dlouhých a krátkých vazů a svalech nohy a bérce. Pokud svaly a šlachy nejsou aktivní, povolují a s nimi padá nožní klenba.

Někteří fyzioterapeuti, např. Lukáš Klimpera z Ahinsa shoes, přidávají k poznatkům o nožní klenbě ještě jeden poznatek: její aktivace, modulace a stabilizace je závislá na "pohybovém programu" uloženém v našem mozku. Z tohoto pohledu je nejen mechanicky utvářená, ale závisí i na naučeném pohybovém stereotypu a uvědomělém vnímání, (což je opět z pohledu barefoot obouvání velmi důležitý moment).

https://is.muni.cz


A jak je to tedy s nohama kojence?

Od narození do 6. měsíce věku dítěte má noha uchopovací funkci a dítě při jejím používání nerozlišuje mezi ní a rukou. Ke specializaci funkce nohy dochází teprve mezi 6. - 9. měsícem, a noha se stává součástí opěrné funkce dolní končetiny. V tuto dobu se funkce ruky a nohy začíná zásadně odlišovat. Toto rozrůznění funkcí se nejvíce projevuje v době, kdy jde tělo dítěte do stoje, neboli vertikály.

zdroj:www.pixabay.com

Do 6 týdnů věku se noha pohybuje v závislosti na pohybu celé dolní končetiny: pokud dítě dolní končetinu pokrčí v kyčli a koleni, špička nohy je přitažená. Pokud dítě dolní končetinu v kyčli a koleni natáhne, špička se propne.
Ve 3 měsících věku dítěte, kdy dítě dokáže udržet polohu 3. měsíce, tzn. v lehu na zádech zaujmout stabilní polohu se zvednutými pokrčenými dolními končetinami a ručkama spojenýma nad hrudníkem, by měly být nožky v pozici s přitaženými špičkami a chodidla by měla mířit k sobě.

Ve 4 měsících se rozvíjí úchopová funkce ruky. Úchop horní končetinou je doprovázen
asociovaným úchopem dolních končetin (na chodidlech vidíme pokrčené prstíky). Miminka u toho trochu připomínají malou opičku - trup s končetinami je v podobné pozici jako tělo opice, když se drží větve stromu. K správnému postavení těla v lehu na zádech patří také vyvážená rotace v kyčelních kloubech. Kolínka by neměla být stočená ani dovnitř ke středu, ale ani přehnaně vytočená ven.

zdroj:www.pixabay.com

Během 5. - 7. měsíce života se chodidlo uvolňuje ze sdružených pohybů celého těla a začíná se pohybovat samostatně, nezávisle na ostatních tělesných pohybech a postavení končetin.

Opravdický zlom však nastává kolem 8.- 9. měsíce, kdy dítě začíná lézt po čtyřech. Málokdo z laiků si uvědomuje, jak je lezení pro vývoj chodidla důležité. Je to pohyb, během nějž se zakládají správné pohybové vzorce chodidla a předurčuje se jeho další vývoj.

Správně zařazené chodidlo (lat. akrum) je hlavním předpokladem pro následný správný vývoj klenby: špičky chodidel by při lezení neměly být vytočeny směrem ven. Jejich postavení musí být vůči sobě navzájem symetrické. Jakákoliv pozorovaná asymetrie aker není v pořádku. Obvykle však bývá výsledkem dlouhodobě nesymetrického vývoje, tzn. preferuje jednu stranu, a je čas ji podchytit a řešit v dřívějších stádiích vývoje dítěte, tak aby nedošlo k narušení fáze lezení.

Dalším významným stadiem, kdy lze pozorovat (a zavčasu napravit) případné anomálie ve vývoji chodidla, je období kdy se vaše děťátko postaví. V bazálním stoji, když dítě zatíží obě chodidla, sice ještě nevidíme klenbu tak, jako je patrná u staršího dítěte či dospělého. A nejde proto z její absence usuzovat na jakýkoliv problém (i když to občas někteří pediatři dělají). Co však lze kontrolovat, je poloha paty. Patní kost a osa Achillovy šlachy by měly být v rovině. Kotník nesmí být, vzhledem k ose tvořené patní kostí a Achillovou šlachou, ani vtočen dovnitř ani ven. Pokud tomu tak je, lze předpokládat, že se chodidlo a klenby nebudou dobře vyvíjet a hrozí plochá noha. V takovém případě je čas navštívit odborníka (fyzioterapeuta, nebo ještě lépe podologa), aby dítě zkontroloval, případně navrhl terapii.

zdroj:www.pixabay.com

Mnoho dětí při prvních pokusech o stavění se u opory krčí prstíky na nohou. V tomto momentu vývoje je to naprosto v pořádku, se vzrůstající jistotou těla ve vertikále by však flexe (pokrčení) prstů měla povolit.

V období 10. měsíce věku dítě obchází kolem nábytku. Stejně jako předchozí fáze lezení a stavění se, i je chůze stranou pro formování klenby chodidel velmi důležitá. Je při ní třeba sledovat i postavení v kolenních a kyčelních kloubech. Pokud dítě např. prolamuje kolena dozadu, lze v budoucnu očekávat problém s formováním klenby. S prolamováním kolen je spojeno i postavení v kyčelních kloubech, v nichž dojde k nevyvážené vnitřní a zevní rotaci, které je úzce svázáno s postavením pánve - a pánev zase formuje zapojení trupových svalů. Tělo je jeden propojený funkční celek a vada se odrazí řetězovitě na mnoha, zdánlivě nesouvisejících, místech.

Klenbu považujeme za dovyvinutou ve 3 letech, kdy by už měla být jasně patrná a viditelná (nejlépe na otisku nohy nebo podografu). Jednoduchým kontrolním cvikem, na němž je vidět správnost vývoje dolních končetin a nohy, je stoj na jedné noze. Tato schopnost je vázána na kvalitu držení pánve v prostoru a ta zase souvisí s kvalitou funkce páteře, především pak její rotací.

Při tomto jednoduchém cviku se projeví veškeré disbalance. Spolu s vizuální kontrolou klenby a správné osy patní kosti, Achillovy šlachy a kolene, se jedná o základní test, zda dítě netrpí nějakou získanou vadou nebo poruchou. Samozřejmě, abyste měli jistotu, je vhodné průběžně konzultovat vývoj s fyzioterapeutem nebo pediatrem.

Noha se vyvíjí až do věku 6 - 7 let. Do této doby můžeme stále vidět vnitřně rotační postavení
v kyčelních kloubech, v kolenních kloubech a v patní kosti, jež v pozdějším věku vymizí.

Prevence získaných vad

Z výše napsaného je vidět, že na vývoj nohy a její případné získané vady (nejčastější je plochá noha, ale i jiné vady aker dolních končetin, kterých je celá řada) nelze pohlížet izolovaně, ale musíme je vidět komplexně v rámci vývoje celého těla. Navíc je potřeba zdůraznit, že fyziologický vývoj kojence je potřeba sledovat od samého počátku, protože vývoj horních i dolních končetin se odvíjí od prvotního zapojení ventrální a dorzální muskulatury (zjednodušeně řečeno skupiny břišních a zádových svalů s napojením na svaly šíjové a svaly pánve). A že k nápravě vzniklých problémů je pak nutno opět přistupovat celkovou fyzioterapií, ne jen lokálním způsobem,  např. v podobě nošení ortopedických vložek na plochou nohu. Klenbu je v tomto případě potřeba řešit v rámci držení těla, hlavně postavení pánve, vložky ke korekci vady nestačí.

Jak na správný výběr bot?

Boty dítěti dáváme, až když samostatně chodí. Jejich dřívější obouvání není potřeba, ba dokonce může uškodit, protože by se zbytečně omezoval volný pohyb chodidel.

Pokud obuv nohy omezuje, utlačuje či dokonce deformuje, a mění tak přirozenou práci chodidla a rodící se správný pohybový vzorec, má to neblahé následky nejen na nohu jako takovou, ale i  na pohybový aparát jako celek. Dítě se omezení přizpůsobuje, nachází si náhradní stereotyp pohybu, který není fyziologický a přirozený, a to ve většině případů přináší v pozdějším věku různé chronické i akutní potíže pohybového aparátu.

Botu volte tak, aby byla měkká v předozadním ohybu (tzn. lze přiblížit patu a špičku boty k
sobě) a měla by jít „zkroutit“. Ohebnost boty dává základní předpoklad pro dobré odvalování nohy při chůzi a přirozenou práci chodidla, která je tak důležitá pro jeho správný a přirozený vývoj.
Jak jsme již zmiňovali, dítě by v botě nemělo mít žádné korekční či tvarující vložky, aniž by byly předepsány odborníkem. Je to pouze pasivní podpora, která neřeší problém, naopak ho může docela úspěšně zamaskovat (což je nežádoucí).

Pokud je bota příliš tvrdá a nesplňuje podmínky napsané výše, je pro dítě těžké odvinout nohu v kroku. Dochází tak nejen k narušení přirozeného vývoje nohy, ale rovněž k přetěžování i hlezenního kloubu s následným řetězením do kolene, kyčle, pánve a páteře.

Je nadmíru jasné, že výše uvedená doporučení barefoot (neboli bosé obouvání) dokonale splňuje a že u zdravé nohy není s nošením bosých bot žádný problém.

Důležité však je, že pokud dítě nemá ideální motorický vývoj a chodidlo vykazuje známky budoucího plochonozí jakožto i jakékoliv jiné vady, je potřeba, aby botka měla pevný opatek, který zajistí dobré vedení paty a nebude ji pouštět do valgozity (vbočení paty dovnitř). Ale i tak je třeba ke korekci problému přistoupit ke korekčnímu zapojení celého těla, cíleným cvičením a posílením dalších svalových skupin. Bota s opatkem problém sama o sobě nespraví.

zdroj: www.ortopedica.cz

Korekce ploché nohy

Plochá noha se u dětí neprojevuje bolestí, potíže se objevují až v dospívání. Mezi obvyklé projevy této vady patří: únava nohou, bolest na vnitřní straně nohy, které se šíří do bérce, ale taky bolest kolen nebo zad. Plochá noha bývá obvykle doprovázená zkrácením Achillovy šlachy a tím i omezenou pohyblivostí kotníku, jež se projeví při přitažení špičky k tělu.

Názory na účinnou terapii plochonoží se různí. Často se liší i podle odbornosti dotazovaného: jiný názor bude mít ortoped, jiný praktický lékař či fyzioterapeut.
Základem je aktivní terapie (fyzioterapie), mezi další využívané metody patří stimulace a aktivizace plosky, ať už chůzí naboso nebo v barefoot obuvi, pravidelné cvičení na bosé stezce nebo senzorickém koberci, cvičení motoriky nohy, tejpování. Zapojování nohy musí být proces postupný a musí zohlednit míru vady (vhodnou terapii je vždy potřeba řešit s odborníkem). U těžších vad se náprava neobejde bez kvalitní obuvi s opatkem případně pasivní podpory na míru tvarovanou ortopedickou vložkou.

Aktivní terapie u dětí probíhá nejčastěji formou hry, která musí být zaměřena ne pouze na plochonoží, ale na ovlivnění celého držení těla. Nohu je potřeba vnímat jako informaci o celém tělesném schématu, je odrazem celkového stavu pohybového aparátu, a z toho pak musí vycházet terapie. Aby cvičení mělo smysl a byl vidět jeho efekt, je potřeba cvičit pravidelně. Z pohledu fyzioterapeuta ideálně denně, v indikovaných případech i 2 krát denně.

zdroj:www.pixabay.com

Praxe však ukazuje, že rodiče s dětmi tak častou frekvenci málokdy zvládají. Proto je dobré cvičení kombinovat s volnočasovými aktivitami, při nichž dítě přirozeně zapojí celé tělo – pohyb na hřišti, v přírodě, ve vodě, pohybové kroužky... možností je spousta a inspiraci lze nalézt všude kolem nás.
Abychom viděli nějakou trvalejší změnu, je třeba cvičit minimálně tři měsíce, lépe půl roku. Záleží ale na intenzitě, kvalitě cvičení a vyzrálosti dítěte. Stejně jako i v jiných případech rehabilitace je recept na úspěch totožný -  je nutné vytrvat.

Barefoot? Pro zdravou nohu rozhodně ano!

Je smutnou pravdou, že výše zmiňovanými patologiemi trpí podle podologa a fyzioterapeuta Lukáše Klimpery až 85% dětí nastupujících do školy. Což je děsivé číslo, zejména proto, že 99% miminek se rodí s nohama naprosto zdravýma, a velmi podobné  procento dětí nevykazuje vady nohou ani mezi 1. - 2. rokem života. Jednak je to tím, že v této době se noha teprve vyvíjí a některé vady nejsou detekovány, ale svou roli hraje i nevhodné obutí. To nohu může deformovat a poškodit její vývoj. Barefoot se tak stává nejen nástrojem terapie vady nohy, ale i prevencí jejího vzniku.

Pokud nohu bota neutlačuje, je ohebná ve všech směrech a ponechává nožičce dostatek prostoru pro přirozenou práci, vady nemají prostor pro to vzniknout.Jedinou obuví na našem trhu, která toto beze zbytku splňuje, zůstává barefoot, a některé boty z oblasti "kompromisu" - botiček, které sice nesplňují přísná kritéria kladená na barefoot obuv (např. mají silnější podrážku, vyvýšenou patu - tzv. drop, nebo pevný opatek), ale nohu neutlačují a umožní ji přirozený rozvoj. Chápeme, že barefoot obouvání není pro každého, ale za jedno bychom se přimlouvali: ať už pořizujete boty jakékoliv, ověřte si prosím, že má dítě v botě dostatek místa a bota je dostatečně široká v prstové části. To jsou totiž základní nedostatky mnoha dětských botiček, ať u s atestem, tak bez něj. Tak jako je každé dítě unikát, jsou unikátní i jeho nohy, mají různou šířku, jinak vysoký nárt, jiné postavení a délku prstů, a to je třeba při výběru obuvi vždy zohlednit.

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Štítky
Kde nás najdete

K Hádku 1576/12

Praha 10 - Dubeč

Kontakt
Logo
Otevírací doba: PO-PÁ: 9-12, 14-18
© Copyright 2015-2020 ZkusNosítko.cz
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz
Zpracování osobních údajů můžete ovlivnit úpravou svých preferencí ochrany soukromí.