Když nosí tátové - text, který chce vzdát hold všem nosícím tatínkům, dědečkům i strýcům, zkrátka všem mužům, kteří v sobě naleznou odvahu jít proti proudu a navázat dítě do šátku nebo nosítka. Všem mužům, kteří jsou svým dětem blízko a zahrnují je láskou a péčí. A taky všem mužům, kteří neváhají odlehčit mámám tím, že na sebe občas převezmou naše zhruba 10 kilové břemeno plné lásky a citu, a dovolí odpočinout našim napjatým zádům i nervům.

Když táta nemá čas ladit a štelovat...

To je ten báječněj mužskej svět

Tenhle článek pro blog Zkusnosítko.cz zraje už dlouho. A to z jednoho prostého důvodu: já se prostě neumím rozhodnout, jestli mě víc dojímá, jak to tatínkům s miminky v nosítkách sluší, jak úžasná je ta láska, která z nich obou obvykle sálá, anebo mě štve, jací jsou někteří muži v nošení pankáči (píšu někteří, samozřejmě, že se najdou i výjimky), kterým je v podstatě jedno, do čeho a jak dítě usadí. Hlavně, aby to bylo rychle, aby u toho miminko neplakalo, a oni se mohli zase rychle vrátit k tomu, co se zrovna chystají dělat, protože štelování a nastavování nosítka prostě není nic pro ně, a nehodlají se s tím zdržovat. "To je ten báječnej mužskej svět," říká můj manžel, a já jsem svým způsobem ráda, že do něj nepatřím :-D Holky, chápete mě, že jo?

Ale pak potkám nějakého chlapa s dítětem na hrudi nebo na zádech, anebo jen tak za krkem "na koni", a roztaju jako máslo.

Když přijdou tátové k nám do půjčovny

Mojí soukromou zkušenost v podstatě potvrzují i tátové, kteří chodí k nám do půjčovny:

Je naprosto kouzelné vidět, jak jsou dojatí, když při zkoušení dostanou miminko do nosítka. Když mají své miminko mají opravdu blízko, houpou ho a objímají, očuchají tu voňavou hlavičku, a ono u nich třeba usne. Nádhera.

Už při výběru nosítka je vidět, že muži mají trochu jiné priority než ženy. Jsou pro ně důležité jiné věci.

Obecně obvykle tíhnou k tvrdším a mohutnějším bederním pásům. Typickým mužským favoritem je Tula,Sestrice, Zumbucca, v horším případě naprosto skvělý Jožánek v nejhorším případě MoniLu.BeLenkou, Fidellou Fusion nebo Lenny Upgradem je obvykle moc neoslníte. Nic na tom nemění fakt, že vyjmenovaná nosítka jsou super, pohodlná a velmi kvalitní, jen do mužské první volby často nespadají, jakkoli si je po vyzkoušení chválí.

Zato velmi oceňují, když je nosítko skvěle propracované a "osazené" detaily, které připomínají klasické expediční batohy: uchycení lopatkové spony na kolejničkách, zajímavě a funkčně řešené utahování, robustní spony, tužší tvarované ramenní popruhy. Jeden zákazník taky litoval, že hrudní spony nejsou opatřeny píšťalkou pro přivolání pomoci v nouzi. Šňůrkou a zavazováním na uzel, nebo polovázacími nosítky na ně dojem neuděláte.

A taky mnohem více řeší design látky, z níž je nosítko ušito - samozřejmě dbají na to, aby byl co nejvíce neutrální a co nejméně nápadný, aby se nešpinil, a aby byl dostatečně odolný. Prostě dokáží ohlídat všechny ty věci, které mnohá z žen oslněna krásou šátku, z nějž je nosítko ušito (typickým příkladem jsou třeba designované šátky s motivem pavích per od MoniLu), prostě přehlédne. I to se někdy hodí. Nemyslíte?

Nouzové použití Fidelly Fly tai baby size na starší dítě, táta si prostě umí poradit

Pane, a co nastavení?

Dalším rozdílem, s nímž se u nosících tátů potkáváme, jsou dva přístupy k nasazení a nastavení nosítka:

U první skupiny mužů převládá jistá neochota k dlouhému nastavování (čest těm, kdo jsou zvyklí pracovat s šátkem na nošení dětí). Tátové nastaví nosítko od oka, dokud ho mají v ruce, dítě prostě nahodí, poskočí si, aby zapadlo do kapsy vytvořené zádovkou, jedním rázným hmatem za prdelku, ho podsadí. A jde se :-)

Vždycky mě překvapí, jak je ve své podstatě vlastně nošení dětí jednoduché, prosté a samozřejmé (Přiznejme si, po pročtení některých diskuzí třeba na Facebooku by se mohlo zdát, že je to opravdu věda složitostí rovna raketovému inženýrství. A tihle tátové mě naštěstí vždycky vrátí zpět na zem).

Druhá skupina k nasazování přistupuje skoro až vědecky, hezky pomalu, zdlouhavě, lehce nervózni z toho, že nastavení nejde nijak proměřit a nakalkulovat s ohledem na velikost a váhu dítěte. A že nejde moc dopředu odhadnout, jestli nosítko opravdu sedne nebo ne.

Obvykle takový muž přijde s několika technickými vylepšeními konstrukce daného nosítka už během zkoušení. A ač to tak možná nevypadá, tenhle typ nosících tátů miluju úplně stejně jako uvolněný punkový typ první. Vždy mě donutí zamyslet se nad tím, co a proč je na nosítku právě tak, jak to je. Přivedou mě k tomu zjistit, proč je na bederáku to očko, které vlastně vůbec nevím, k čemu je, a doteď to ani nikoho nezajímalo. A tak celkově přispějí ke změně perspektivy a pohledu na každodenní rutinu. Je to fajn a je to osvěžující.

Nenechte se mýlit, na zádech v nosítku je ještě jeden prcek

Když nosí tátové…

A jestli mají něco obě skupiny společného? To si pište, že jo :-D

Jedna moje kolegyně, na dotaz, jak by dokončila větu: "Když nosí tátové...", odpověděla zcela výstižně:

"Když nosí tátové, tak mají bederák jak kolty u pasu."

Ano, skutečně, muži to prostě berou tak, že bederní pás patří na bedra, a jakékoliv pokusy o jeho umístění výše, třeba do pasu nebo pod prsa (častý kolorit doporučení z nosicích skupin), statečně sabotují. Takže první, co muž udělá, umístíme-li mu v půjčovně bederák do nejužšího místa v pase, je, že jde a stáhne ho zpět na úroveň pánevní kosti. A budete se možná divit, těm chlapům to prostě funguje.

A co dalšího nás při dokončování věty o nosících tatínkách napadlo?

Když nosí tátové, bývá pro ně krosna volbou číslo jedna.

Ano, často přijdou s tím, že chtějí půjčit nebo zakoupit krosnu (to jsme zase u těch batohů, že jo?). Obvykle je tahle idea přejde po tom, co si zkusí ponosit dítě v krosně a pak v nosítku. I můj muž pochopil, že 30 km po Krkonoších s dítětem v krosně je práce pro tvrdé chlapy, zatímco 30 km po Krkonoších s dítětem v nosítku dá i maminka :-D A tak raději, tvrdíc, že „tah dítěte na zádech jest nejlépe vyvážiti tahem chestrigu vpředu“, sahá po nosítku. Ale jsou i tvrďáci, co to dají s krosnou. I těm vzdávám hold!

Moře lásky, když nosí táta

Když nosí tátové, je to radost pohledět.

Ano, srdce žen při pohledu na nosícího muže tají a dojímají se. A právem.

Když nosí tátové, litují, že nemají prsa.

Další poznatek od jedné z mých kolegyň. A teprve, když to řekla, uvědomila jsem si, že má hlubokou pravdu: když si u nás v půjčovně tatínci vezmou malé miminko do nosítka, postesknou si, že je škoda, že nemají prsa. Protože u maminky se miminka hezky zaboří do měkkého a stabilizují se, a je trápí, že u nich leží dítě na rovné tvrdé hrudi.

Tátové, buďte v klidu, dětem to nevadí. Naopak, ti úplní prckové jsou u tatínků mnohdy klidnější, právě proto, že necítí v dosahu mléko a nejsou vzteklí, že se k němu nedostanou. Mohou tak nerušeně objevovat svět a odpočívat. A kdyby jim byla vaše hruď nepohodlná, dají si pod hlavu ručičky. Však děti si umí poradit, když jim k tomu dáme prostor!

Když nosí tátové, děti to milují.

Opravdu. Děti milují, když je nosí táta i máma. Budují si k otci láskyplný vztah, naučí se znát jeho vůni, tep i způsob pohybu, podobně jako znají ten matčin. Nahrazují si tak vlastně zážitky, které mají od maminek už z těhotenství, jen u těch tátů je to často živější, barvitější a dobrodružnější. U dlouhodobě nošených dětí se ukazuje, že toto pouto dětem i tátům vydrží na celý život.

Maminka má možnost si odpočinout, otec má po ruce způsob, jak uklidnit a zabavit děti, když není máma na blízku.Má k ruce úžasný nástroj, jak děti uspat, zatímco si třeba čte nebo kouká v televizi na fotbal nebo oblíbený dokument. A taky, jak jim ukázat kus svého "báječného mužského světa" - třeba když je s sebou vezme pracovat do dílny nebo na zahradu, na své toulky městskou džunglí nebo ven do přírody. Ví, že děti budou v klidu, nebudou utíkat, a ony přitom uvidí, jak je objevování světa s tátou úžasné dobrodružství. Není omezen tím, kam se dostane s kočárkem, a tak se opravdu může i s dětmi vydat cestou necestou.

Teprve, když náš dvouleťák onehdy začal kusem prkna oměřovat roh místnosti, pokusil se udělat podle něj pastelkou rovnou čáru na zeď, a pak to prkno vyskládal duplem jako dlaždicemi, došlo mi, co všechno u táty stihl okoukat a čemu všemu se přiučil.

Svět, a to i ten nosící, se neustále mění, a i tatínků, kteří chtějí nosit své děti, přibývá. To je bezesporu super zpráva, protože nošení  je přínosné pro obě strany. A je super, že i tátové dokáží sebrat odvahu a vyzkoušet si, jaké to je mít své dítě opravdu blízko, sdílet s ním své každodenní činnosti, stát se jeho oporou.

Takže, tátové, děkujeme!