Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Dopravu máte ZDARMA
Sledujte nás na sítích
  1. Úvod
  2. Blog
  3. Maminky blogují
  4. Když nosí tátové

Když nosí tátové

Když nosí tátové - text, který chce vzdát hold všem nosícím tatínkům, dědečkům i strýcům, zkrátka všem mužům, kteří v sobě naleznou odvahu jít proti proudu a navázat dítě do šátku nebo nosítka. Všem mužům, kteří jsou svým dětem blízko a zahrnují je láskou a péčí. A taky všem mužům, kteří neváhají odlehčit mámám tím, že na sebe občas převezmou naše zhruba 10 kilové břemeno plné lásky a citu, a dovolí odpočinout našim napjatým zádům i nervům.

Když táta nemá čas ladit a štelovat...

Když táta nemá čas ladit a štelovat...

To je ten báječněj mužskej svět

Tenhle článek pro blog Zkusnosítko.cz zraje už dlouho. A to z jednoho prostého důvodu: já se prostě neumím rozhodnout, jestli mě víc dojímá, jak to tatínkům s miminky v nosítkách sluší, jak úžasná je ta láska, která z nich obou obvykle sálá, anebo mě štve, jací jsou někteří muži v nošení pankáči (píšu někteří, samozřejmě, že se najdou i výjimky), kterým je v podstatě jedno, do čeho a jak dítě usadí. Hlavně, aby to bylo rychle, aby u toho miminko neplakalo, a oni se mohli zase rychle vrátit k tomu, co se zrovna chystají dělat, protože štelování a nastavování nosítka prostě není nic pro ně, a nehodlají se s tím zdržovat. "To je ten báječnej mužskej svět," říká můj manžel, a já jsem svým způsobem ráda, že do něj nepatřím :-D Holky, chápete mě, že jo?

Ale pak potkám nějakého chlapa s dítětem na hrudi nebo na zádech, anebo jen tak za krkem "na koni", a roztaju jako máslo.

Když přijdou tátové k nám do půjčovny

Mojí soukromou zkušenost v podstatě potvrzují i tátové, kteří chodí k nám do půjčovny:

Je naprosto kouzelné vidět, jak jsou dojatí, když při zkoušení dostanou miminko do nosítka. Když mají své miminko mají opravdu blízko, houpou ho a objímají, očuchají tu voňavou hlavičku, a ono u nich třeba usne. Nádhera.

Už při výběru nosítka je vidět, že muži mají trochu jiné priority než ženy. Jsou pro ně důležité jiné věci.

Obecně obvykle tíhnou k tvrdším a mohutnějším bederním pásům. Typickým mužským favoritem je Tula,Sestrice, Zumbucca, v horším případě naprosto skvělý Jožánek v nejhorším případě MoniLu.BeLenkou, Fidellou Fusion nebo Lenny Upgradem je obvykle moc neoslníte. Nic na tom nemění fakt, že vyjmenovaná nosítka jsou super, pohodlná a velmi kvalitní, jen do mužské první volby často nespadají, jakkoli si je po vyzkoušení chválí.

Zato velmi oceňují, když je nosítko skvěle propracované a "osazené" detaily, které připomínají klasické expediční batohy: uchycení lopatkové spony na kolejničkách, zajímavě a funkčně řešené utahování, robustní spony, tužší tvarované ramenní popruhy. Jeden zákazník taky litoval, že hrudní spony nejsou opatřeny píšťalkou pro přivolání pomoci v nouzi. Šňůrkou a zavazováním na uzel, nebo polovázacími nosítky na ně dojem neuděláte.

A taky mnohem více řeší design látky, z níž je nosítko ušito - samozřejmě dbají na to, aby byl co nejvíce neutrální a co nejméně nápadný, aby se nešpinil, a aby byl dostatečně odolný. Prostě dokáží ohlídat všechny ty věci, které mnohá z žen oslněna krásou šátku, z nějž je nosítko ušito (typickým příkladem jsou třeba designované šátky s motivem pavích per od MoniLu), prostě přehlédne. I to se někdy hodí. Nemyslíte?

nosicí punk

Nouzové použití Fidelly Fly tai baby size na starší dítě, táta si prostě umí poradit

Pane, a co nastavení?

Dalším rozdílem, s nímž se u nosících tátů potkáváme, jsou dva přístupy k nasazení a nastavení nosítka:

U první skupiny mužů převládá jistá neochota k dlouhému nastavování (čest těm, kdo jsou zvyklí pracovat s šátkem na nošení dětí). Tátové nastaví nosítko od oka, dokud ho mají v ruce, dítě prostě nahodí, poskočí si, aby zapadlo do kapsy vytvořené zádovkou, jedním rázným hmatem za prdelku, ho podsadí. A jde se :-)

Vždycky mě překvapí, jak je ve své podstatě vlastně nošení dětí jednoduché, prosté a samozřejmé (Přiznejme si, po pročtení některých diskuzí třeba na Facebooku by se mohlo zdát, že je to opravdu věda složitostí rovna raketovému inženýrství. A tihle tátové mě naštěstí vždycky vrátí zpět na zem).

Druhá skupina k nasazování přistupuje skoro až vědecky, hezky pomalu, zdlouhavě, lehce nervózni z toho, že nastavení nejde nijak proměřit a nakalkulovat s ohledem na velikost a váhu dítěte. A že nejde moc dopředu odhadnout, jestli nosítko opravdu sedne nebo ne.

Obvykle takový muž přijde s několika technickými vylepšeními konstrukce daného nosítka už během zkoušení. A ač to tak možná nevypadá, tenhle typ nosících tátů miluju úplně stejně jako uvolněný punkový typ první. Vždy mě donutí zamyslet se nad tím, co a proč je na nosítku právě tak, jak to je. Přivedou mě k tomu zjistit, proč je na bederáku to očko, které vlastně vůbec nevím, k čemu je, a doteď to ani nikoho nezajímalo. A tak celkově přispějí ke změně perspektivy a pohledu na každodenní rutinu. Je to fajn a je to osvěžující.

Nenechte se mýlit, na zádech v nosítku je ještě jeden prcek

Nenechte se mýlit, na zádech v nosítku je ještě jeden prcek

Když nosí tátové…

A jestli mají něco obě skupiny společného? To si pište, že jo :-D

Jedna moje kolegyně, na dotaz, jak by dokončila větu: "Když nosí tátové...", odpověděla zcela výstižně:

"Když nosí tátové, tak mají bederák jak kolty u pasu."

Ano, skutečně, muži to prostě berou tak, že bederní pás patří na bedra, a jakékoliv pokusy o jeho umístění výše, třeba do pasu nebo pod prsa (častý kolorit doporučení z nosicích skupin), statečně sabotují. Takže první, co muž udělá, umístíme-li mu v půjčovně bederák do nejužšího místa v pase, je, že jde a stáhne ho zpět na úroveň pánevní kosti. A budete se možná divit, těm chlapům to prostě funguje.

A co dalšího nás při dokončování věty o nosících tatínkách napadlo?

Když nosí tátové, bývá pro ně krosna volbou číslo jedna.

Ano, často přijdou s tím, že chtějí půjčit nebo zakoupit krosnu (to jsme zase u těch batohů, že jo?). Obvykle je tahle idea přejde po tom, co si zkusí ponosit dítě v krosně a pak v nosítku. I můj muž pochopil, že 30 km po Krkonoších s dítětem v krosně je práce pro tvrdé chlapy, zatímco 30 km po Krkonoších s dítětem v nosítku dá i maminka :-D A tak raději, tvrdíc, že „tah dítěte na zádech jest nejlépe vyvážiti tahem chestrigu vpředu“, sahá po nosítku. Ale jsou i tvrďáci, co to dají s krosnou. I těm vzdávám hold!

Moře lásky, když nosí táta

Moře lásky, když nosí táta

Když nosí tátové, je to radost pohledět.

Ano, srdce žen při pohledu na nosícího muže tají a dojímají se. A právem.

Když nosí tátové, litují, že nemají prsa.

Další poznatek od jedné z mých kolegyň. A teprve, když to řekla, uvědomila jsem si, že má hlubokou pravdu: když si u nás v půjčovně tatínci vezmou malé miminko do nosítka, postesknou si, že je škoda, že nemají prsa. Protože u maminky se miminka hezky zaboří do měkkého a stabilizují se, a je trápí, že u nich leží dítě na rovné tvrdé hrudi.

Tátové, buďte v klidu, dětem to nevadí. Naopak, ti úplní prckové jsou u tatínků mnohdy klidnější, právě proto, že necítí v dosahu mléko a nejsou vzteklí, že se k němu nedostanou. Mohou tak nerušeně objevovat svět a odpočívat. A kdyby jim byla vaše hruď nepohodlná, dají si pod hlavu ručičky. Však děti si umí poradit, když jim k tomu dáme prostor!

Když nosí tátové, děti to milují.

Opravdu. Děti milují, když je nosí táta i máma. Budují si k otci láskyplný vztah, naučí se znát jeho vůni, tep i způsob pohybu, podobně jako znají ten matčin. Nahrazují si tak vlastně zážitky, které mají od maminek už z těhotenství, jen u těch tátů je to často živější, barvitější a dobrodružnější. U dlouhodobě nošených dětí se ukazuje, že toto pouto dětem i tátům vydrží na celý život.

Maminka má možnost si odpočinout, otec má po ruce způsob, jak uklidnit a zabavit děti, když není máma na blízku.Má k ruce úžasný nástroj, jak děti uspat, zatímco si třeba čte nebo kouká v televizi na fotbal nebo oblíbený dokument. A taky, jak jim ukázat kus svého "báječného mužského světa" - třeba když je s sebou vezme pracovat do dílny nebo na zahradu, na své toulky městskou džunglí nebo ven do přírody. Ví, že děti budou v klidu, nebudou utíkat, a ony přitom uvidí, jak je objevování světa s tátou úžasné dobrodružství. Není omezen tím, kam se dostane s kočárkem, a tak se opravdu může i s dětmi vydat cestou necestou.

Teprve, když náš dvouleťák onehdy začal kusem prkna oměřovat roh místnosti, pokusil se udělat podle něj pastelkou rovnou čáru na zeď, a pak to prkno vyskládal duplem jako dlaždicemi, došlo mi, co všechno u táty stihl okoukat a čemu všemu se přiučil.

Svět, a to i ten nosící, se neustále mění, a i tatínků, kteří chtějí nosit své děti, přibývá. To je bezesporu super zpráva, protože nošení  je přínosné pro obě strany. A je super, že i tátové dokáží sebrat odvahu a vyzkoušet si, jaké to je mít své dítě opravdu blízko, sdílet s ním své každodenní činnosti, stát se jeho oporou.

Takže, tátové, děkujeme!

cestou necestou

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli