Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Sledujte nás na sítích
  1. Úvod
  2. Blog
  3. Okénko s poradkyní nošení
  4. Nenosivé miminko - existuje vůbec?

Nenosivé miminko - existuje vůbec?

"Moje holčička prostě není nosící typ." 

"Jakmile ho dám do nosítka, tak vždycky brečí." 

"Některé děti nošení nesnáší, to moje je jedno z nich." 

 

Určitě už jste to někdy zaslechli. Anebo to dokonce přímo říkáte. Jak je to s těmi "nenosivými" dětmi? Existují miminka, která nesnáší nošení? A je nošení pro miminka vůbec přirozené? Odpovědi na tyto otázky se dozvíte v dnešním článku.

 

Trochu teorie na úvod - miminko jako nošenec

Některá savčí mláďata se rodí jako přesné minikopie svých rodičů. Jsou osrstěná, rovnou se postaví na všechny čtyři a téměř ihned po porodu mohou následovat svou matku. Každý si asi hned vybaví hříbě nebo třeba telátko. Těmto zvířatům říkáme běhavci. Naopak malí hnízdoši jsou na první pohled nezralí, holí, slepí, hluší, nedokážou se sami pohybovat a jsou zcela závislí na své matce. Matka jim před porodem vytvoří hnízdečko, kde po porodu nějakou dobu v klidu a spokojeně zůstávají. Nepláčou, nedožadují se přílišného kontaktu, navzájem se hřejí. Mléko matky hnízdoše je natolik tučné, že mládě vydrží bez potravy i několik hodin. To znamená, že matka hnízdoše nemusí být s mláďaty v hnízdě i několik hodin. Typickými zástupci hnízdošů jsou kočky a psi.

 

Možná už tušíte, že lidské mládě nenapasujeme ani mezi běhavce, ani hnízdoše. Člověk je už téměř 50 let řazen mezi tzv. nošence. Nošenci jsme ale už od pravěku. Představte si kmen lovců a sběračů, jak putují krajinou za potravou a za bezpečným místem k přespání. Kam dali miminka? V hnízdě v jeskyni by zůstávala těžko. Ani neběhala za rodiči jako malá hříbátka. Pravěká miminka měla své místo na těle matky, v bezpečí, v teple, blízko zdroje potravy. Miminka 21. století mají instinkty stejné jako jejich pravěcí předci. V jazyku evoluce je totiž doba od pravěku až do dneška v podstatě mžik. I dnešní miminka touží po blízkosti a fyzickém kontaktu, potom se totiž cítí v bezpečí. Fyzický kontakt je tak jednou ze základních tělesných potřeb člověka. 

 

“V nosítku brečí, tak je to přece jasný - nechce se nosit!”

 

Potřeba blízkosti a fyzického kontaktu se u každého dítěte liší a nemusí být naplněna pouze nošením v šátku nebo nosítku. Může být naplněna kojením, kontaktem kůže na kůži např. při sledování seriálu, společným spaním, apod. Určitě znáte ve svém okolí pár miminek, která jsou prakticky neodložitelná a chtějí se skoro neustále nosit v náručí. A je to tak úplně v pořádku. Jejich pravěký instinkt jim silně našeptává, že se mají svého rodiče držet jako klíště. Naopak existují děti (i když je jich výrazně méně než těch neodložitelných), které usnou kdekoliv, nechají se odložit do postýlky nebo kočárku. Jejich potřeba kontaktu je méně výrazná nebo jim stačí k jejímu naplnění kojení, mazlení nebo jiný vhodný způsob.

 

 

Většina dětí (bez ohledu na míru odložitelnosti) se ráda nosí na těle své matky. Pokud mají zrovna chuť se nosit, je jim prakticky jedno jestli použijeme nosítko, šátek nebo vlastní náruč. A teď se konečně dostáváme k jádru věci. Některá miminka se chtějí nosit pořád, některá tak časté nošení nepotřebují. Často se ale stává, že nám miminko dává pláčem nebo kňouráním signály zrovna ve chvíli, kdy se ho snažíme navázat do šátku nebo naštelovat do nosítka. A vyložíme si to jako jeho nechuť (s vyšší intenzitou pláče až jako nenávist) k nošení. Ne vždy ale pláč v nosítku znamená, že se miminko nechce nosit. Spíš bychom to mohli otočit a říct, že pláč v nosítku většinou neznamená, že se miminko nechce nosit. Jen prostě existují určité vnější okolnosti, které jim v nošení brání. Miminek, která se vyloženě nechtějí nosit, je naprosté minimum. Takže tolik k nenosivým dětem. Existují, ale spíše jako výjimka potvrzující pravidlo. 

 

A proč tedy děti v nosítku pláčou tak, že si myslíme, že nosítko z duše nenávidí? Důvodů je mnoho a ne vždy na něj jako rodiče přijdeme. Někdy je to záhada, na kterou by nepřišel ani Hercule Poirot, ale většinou dokáže vnímavý rodič přijít na to, co jeho miminko trápí.  Abych vám pátrání trochu ulehčila, představíme si nejčastější situace, ve kterých miminka dávají najevo svou nespokojenost při nošení. 

 

Začátky nošení ve znamení nervozity

Většina lidí, kteří se rozhodli nosit, to zažila. První navázání je zvláštní zážitek, větší či menší míra nervozity, očekávání, jak to dopadne, a možná taky nejistota, jestli vůbec dělám správně. Rady (nejen) starší generace, že má miminko ležet na rovné podložce, moc bychom ho neměli nosit, ať si ho nerozmazlíme, dokáže zaručeně rozhodit i tu nejpřesvědčenější maminku, obzvlášť v šestinedělí. 

 

Takže jste nervózní, trochu se obáváte, jestli to zvládnete a dítě vám třeba nevypadne, myslíte na všechny ty poučky, jak ho tam máte dát. Tohle všechno vaše miminko cítí. A víte jak se říká, spokojená máma, spokojené dítě? Tak zcela nepřekvapivě to u nervozity, strachu a všemožných jiných pocitů platí taky. Nervózní máma = nervózní dítě = plačící dítě. A vy si řeknete, že se asi nechce nosit, když pláče. Hlavu vzhůru, nevzdávejte to. Nádech, výdech, pusťte si příjemnou hudbu, dejte si něco dobrého na zub a nezapomeňte na to, že první pokus nemusí být dokonalý. 

 

Nervozitu jste odbourali a miminko pořád pláče? Samozřejmě jsou děti, které budou mít obavy samy od sebe. Více vnímají už od narození nové věci, vadí jim způsob manipulace, potřebují si trochu zvyknout. Pomůže laskavý hlas rodiče, který mu vysvětlí, co ho čeká. Při navazování pomůže kromě mluvení taky zpívání nebo houpání.

 

 

Nejčastější příčiny pláče miminka v nosítku

Miminko nám dává najevo svou nespokojenost pláčem, je to přirozený způsob jejich komunikace a my jako starostliví rodiče se snažíme důvod jejich nespokojenosti rozklíčovat. Každý rodič však potvrdí, že ne vždy se to povede. Následující výčet rozhodně neberte jako kompletní seznam důvodů, proč miminka v nosítku pláčou, ale spíš jako představení těch nejčastějších.

 

Jaké jsou tedy nejčastější příčiny pláče miminka v nosítku, když pomineme nervozitu maminky? 

 

Mlíčko na dosah, ale zároveň nedostupné

Představte si, že vám někdo blízko obličeje mává pizzou (nebo jiným jídlem, které zbožňujete) a řekne vám, že teď bude tahle dobrota ležet vedle vaší hlavy několik desítek minut nebo i hodin a vy si v žádném případě nemůžete dát. Jak by vám asi bylo? Nic moc, co? I ta nejmenší miminka cítí blízkost zdroje a chtějí se kojit. Dost často to dávájí najevo klováním, odtlačováním, pláčem, který si my zase vyložíme jako nechuť se nosit. A přitom by si miminko chtělo jen cucnout. Nebraňte mu a prostě ho v šátku nebo nosítku nakojte. Chce to jen trochu cviku (a kojicí tričko). Uvidíte, že občas nastanou situace, kdy se vám bude kojení v šátku nebo v nosítku opravdu hodit.

 

Nechci čůrat do plínky a už vůbec ne na maminku

Tohle je velké téma a občas i docela opomíjené (přiznávám se, že i mnou v mých nosicích začátcích). Zjednodušeně řečeno, některá miminka (a není to zrovna malá skupina) nechtějí vylučovat v nosítku u maminky. Různě se kroutí, pláčou, křičí, většinou až tak, že mámu donutí je z nosítka vyndat. A pak se najednou s úlevným výrazem uklidní jako by nic. Některému stačí vyndat z nosítka, některé miminko potřebuje rozbalit z plínky, každopádně jde o potřebu vylučovat, kterou nechce vykonávat v nosítku do plínky. Zkuste zadat do vyhledávače termín “bezplenková komunikační metoda” nebo “bezplenkovka”. Možná budete překvapení, za čím vším může stát potřeba miminka vylučovat. 

 

Horko, zima a jiné nepohodlí

My, starostlivé maminky míváme strach, ať nám miminko neofoukne, ať mu není zima a občas ho oblečeme o trochu víc než je nutné. Při nošení je dobré si pamatovat, že se hřejeme navzájem a nosítko nebo šátek bychom měli počítat jako další vrstvu oblečení. Navíc při manipulaci s nosítkem nebo vázání šátku se často trošku zapotíme a tak je nám ještě tepleji než obvykle. Miminku tak může být horko a věřte, že to není nic příjemného, když je vám horko a nemůžete s tím nic dělat. 

Pokud vás zajímá, jak miminko obléct do nosítka na podzim a v zimě, přečtěte si třeba tenhle článek. Jak oblékat v zimě

Samotné oblečení může být někdy miminku nepohodlné. Škrábající cedulka, bodyčko z uměliny nebo příliš malé dupačky, které miminku při podsazení tahají prstíky, dokáží nejedno miminko (potažmo maminku) potrápit.

 

Maminko, chci volnost!

Další situace způsobující miminku určitý diskomfort může být přílišné nebo taky naopak nedostačující dotažení šátku nebo nosítka. U některých miminek ale nepohodlí způsobuje i vhodné nastavení nosící pomůcky. Myslím tím například situaci, kdy má maminka krásně navázaný šátek, správnou polohu, dostatečné dotažení a miminku to stejně nevyhovuje, protože se cítí v šátku moc natěsnané. U těchto dětí je potom lepší volit volnější (ale stále dostatečně dotažené) a vzdušnější nosítko. Naopak existují i miminka, která jsou spokojenější v šátku. Je na nás rodičích zjistit, co konkrétně vyhovuje nám a našemu miminku.

O tom, jak vybrat nosítko, si můžete přečíst tady: Jak vybrat nositko

 

Nemůžu usnout

Už se vám někdy stalo, že jste byli hrozně unavení, ale nemohli jste usnout? Tak přesně tohle dost často miminka zažívají. Občas už jsou prostě přetažená, nemohou se odtrhnout od zkoumání okolí (někdy stačí i pouhé sledování zajímavých věcí) a nebo se spánku aktivně brání. V tomhle je nošení skvělé, protože kombinace pohupování a máminy náruče (příp. mlíčka) je prostě bezkonkurenční.

 

Au, visím za rozkrok

Na závěr ještě pro jistotu zmíním i nevhodnou polohu při nošení, která může způsobit pláč miminka. Nemám na mysli nedokonale nastavené nosítko (každému se občas nepovede nastavit tak, jak by si představoval), ale spíš úplně nevhodné visítko, které ani ergonomické nošení nedovoluje. Zkuste si představit, jak by vám bylo, kdybyste celou svou vahou viseli za rozkrok a ještě se nemohli přitulit k mámě, protože jste čelem ven z visítka. Věřím, že by spousta z nás dávala hodně hlasitě najevo svou nelibost. 

 

Jak to mám vyřešit?

Pokud je vaše miminko v nosítko nespokojené, zkuste postupovat podle vodítka v tomto článku. Souzníte s myšlenkou, že budete nosit své dítě? Nejste přece jen zbytečně nervózní? Zkuste zkontrolovat, jestli jste miminko příliš neoblékli, případně jestli ho třeba někde něco netahá a netlačí. Nabídněte prso, nechejte vyčůrat mimo nosítko nebo zkuste vyrazit na svižnou procházku. Vyzkoušejte různé nosicí pomůcky a věřím, že většina nenosivých miminek si nošení zamiluje. Protože to napojení a kontakt prostě stojí za to!  A miminka to vědí, jen jim v tom občas vnější okolností brání. 

Veronika Disskin

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Kde nás najdete

K Hádku 1576/12

107 00 Praha-Dubeč

Kontakt
Logo
ZkusNositko.cz
Otevírací doba: PO-PÁ: 10-12, 14-18
© Copyright 2015-2020 ZkusNositko.cz
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz
Zpracování osobních údajů můžete ovlivnit úpravou svých preferencí ochrany soukromí.