Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Sledujte nás na sítích
  1. Úvod
  2. Blog
  3. Okénko s poradkyní nošení
  4. Proč bychom měli chtít nosit své miminko

Proč bychom měli chtít nosit své miminko

Proč bychom měli chtít nosit své miminko

 

Jste trochu nedůvěřiví a chcete vědět, proč byste vlastně měli své dítě nosit? Je to vůbec pro vaše miminko přínosné? Nemůžete mu tím ublížit? Přečtěte si dnešní článek a dozvíte se odpovědi na své otázky.

 

Ve své lektorské praxi i mimo ni se setkávám zejména s těmito typy lidí, “přirození nosiči”, “přemýšliví nosiči” a “nevěřící Tomáši”. První typ nad nošením nijak dlouho nepřemýšlí. Cítí, že je to pro ně přirozené, tak to prostě zkusí. Dají miminko do šátku či nosítka, zjisití, že je miminko spokojené a dál už nošení moc neřeší. Jasně, třeba si nechají zkontrolovat úvaz nebo si zajdou na kurz nošení, ale jde jim spíše o praktickou část věci. Tedy o to, jak mají nosit. Jaký šátek nebo nosítko zvolit, jak do něj miminko umístit. Zbytek už se z jejich pohledu nějak “vyvrbí”. 

Zatímco “přemýšlivého” i “nevěřícího Tomáše” zajímá zejména otázka proč. Proč by měli  nosit? Proč kamarádky říkají, že je to přínosné? Existuje důkaz? A co všichni ti lékaři, kteří jsou vůči nošení opatrní až skeptičtí? Dnešní článek jsem napsala hlavně pro vás, kteří nad nošením přemýšlíte a možná taky trochu pochybujete. Tak pojďme na věc!

 

Nošení = tělesná blízkost

To, že se savčí mláďata mohou dělit na běhavce a hnízdoše, si možná pamatujete z hodin biologie. Ne všichni ale ví, že další typem savčích mláďat, kam se řadí i “mládě” člověka, jsou nošenci (Termín nošenec definoval v roce 1972 dr. Bernhard Hassenstein. K tomu blíže viz HARTZ, Sabine, Ulrike HÖWER a Birgit KIENZLE-MÜLLER. Miminka v rovnováze: nošení podle poznatků fyzioterapie. Přeložil Kristýna TALAFANTOVÁ. Praha: Iva Gondeková, 2019. ISBN 978-80-270-7107-4).
Nošenci se od zbývajících dvou typů liší zejména tím, že stálá tělesná blízkost s rodičem a vzájemný fyzický kontakt je jejich existenciální fyziologickou potřebou. Jinak řečeno, bez blízkosti a tělesného kontaktu se lidské miminko necítí bezpečně a výrazně strádá. Bez něžných doteků, bezpečí, podpory a citlivých reakcí na potřeby miminka nemůže vzniknout citová vazba mezi miminkem a matkou. S tématem citové vazby mezi matkou a dítětem pak souvisí dnes často zmiňovaný bonding (z angl. propojení, připoutání).

 

Bonding

Bonding je proces vzniku citové vazby mezi dítětem a matkou, nikoliv časově ohraničený údaj. Není to jen hodinka či dvě bezprostředně po porodu, kdy dochází k prvotnímu “poznávání” mezi čerstvě narozeným dítětem a matkou. Dnes se ještě stále často stává, že k nerušenému bondingu bezprostředně po porodu nedochází, ať už z důvodů komplikací při porodu nebo rutinních zásahů zdravotnického personálu (omývání, měření a vážení novorozenců mimo tělo matky apod.). Bonding může trvat i týdny a vzájemné sžívání s miminkem není radno uspěchat. V období šestinedělí (a v podstatě i dlouho po něm, např. v období nemoci, při výrazných vývojových skocích nebo při jiných náročných chvílích) je tělesný kontakt kůže na kůži tou nejlepší věcí, kterou svému miminku můžete dát. 

 

Oxytocin = hormon lásky

Při kontaktu kůže na kůži dochází k vyplavování oxytocinu, kterému se často říká hormon lásky. Oxytocin nás doprovází po celý život, jeho účinky na zmírnění bolesti či stresu jsou přímo ohromující. V rané fázi po porodu oxytocin napomáhá právě při tvorbě citové vazby mezi matkou a dítěte, pomáhá nastartovat mateřské chování a má pozitivní vliv na kojení. Vyplavování oxytocinu má vliv nejen na matku, ale také na miminko, které se tak cítí díky vzájemné blízkosti s matkou v pohodě a bezpečí.

 

Bez nošení to nejde?

Řeknete si: “Jo, to dává smysl. Miminko potřebuje tělesný kontakt. Ten mu přeci můžu dát i bez nošení, ne? Můžu se s dítětem mazlit, hladit ho, kojit nebo nosit v náručí. Nemusím ho hned motat do hadru nebo cpát do nosítka.” Je pravda, že nemusíte. Mazlení, kojení, kontakt kůže na kůži můžete zvládnout bez šátku či nosítka. Zřejmě vás ale budou brzy bolet ruce nebo záda, případně dlouhé týdny prosedíte doma na gauči. Nošení v nosítku nebo v šátku vám může celou situace výrazně ulehčit.

 

Miminka jsou na nošení připravená

Ač se to někomu může zdát neuvěřitelné, miminka mají funkční takové tělesné mechanismy, které jim napomáhají aktivně se nošení účastnit. Je to mj. úchopový reflex na nohou i rukou (sevření dlaně nebo plosky nohy kdykoliv tam miminku vložíte prst nebo cokoliv jiného, čeho se může chytit) a tzv. abdukčně flekční držení nožiček (tzv. nožičky do písmene M, kolínka výš než zadeček. Na obrázky koukněte například do staršího článku sem: Nosítko versus visítko).  Miminka jsou tedy biologicky připravená na to se nosit a na rozdíl od mláďat klokanů je řadíme mezi aktivní nošence. Nošení tak nezajišťuje jen matka, ale i dítě se aktivně podílí na nošení.

 

Stále v pohybu

V situaci, kdy miminko pláče a my ho vezmeme do náruče, se začneme instinktivně houpat. Ještě ani nevíme, jak dítě uklidníme a najednou zjistíme, že se s miminkem v náručí mírně pohupujeme. Nedělají to jen “zasloužilé” matky nebo porodní báby, dělají to i lidé, kteří miminko v náručí nikdy nedrželi. Houpání je pro miminko přirozené. Na tento pohyb je zvyklé ještě z období před narozením, kdy mírné pohupování zažívalo v podstatě neustále. Houpání a pohupování v kombinaci s blízkostí matky je pro miminko téměř dokonalý způsob uklidnění. Proto mají miminka tak ráda procházky v šátku či nosítku. Jsou pěkně v teple u maminky, cítí tlukot jejího srdce, její dech a mírné pohupování při chůzi je jen pomyslnou třešničkou na dortu zvaném “ideální způsob uspávání”. A o tohle prostě své miminko (a vlastně ani sebe) ochudit nechcete. 

 

Přínosy nošení

Nošení v šátku či nosítku má množství nesporných výhod. Pojďme si na tomto místě představit ty nejdůležitější.

 

Nošením svému miminku naplňujete potřebu kontaktu i ve chvílích, kdy zrovna nemůžete jen tak s miminkem ležet na sedačce a mazlit se, např. když si potřebujete uvařit oběd nebo jdete vyzvednout staršího potomka ze školky. 

 

Nošení je permanentní objetí. Vyplavuje se hormon lásky oxytocin a oba dva se tak cítíte spokojeně. Tyhle účinky oxytocinu vám přijdou vhod nejen ve dnech, kdy budete mít náladu pod psa, ale taky v době nemoci miminka nebo růstu zubů. Dotek totiž zmírňuje stres a ulevuje od bolestí. 

 

Nošení podporuje kojení. Protože je nošení zejména o fyzickém kontaktu mezi maminkou a miminkem, má pozitivní vliv také na kojení. Miminko je motivováno se kojit (což je často přínosné hlavně u spavých miminek) a mamince se tvoří mléko opravdu na míru miminku.

 

Nošené děti méně pláčou. Nošení samo o sobě ale není ten zázračný recept na spokojené miminko. Tím receptem je blízkost a komunikace mezi maminkou a miminkem. Při nošení jste svému dítěti neustále nablízku a přestože vaše dítě zatím mluvit neumí, své potřeby vám dává různými způsoby najevo. Začne si olizovat ručičky a hledat prso, když se chce kojit. Začne se vrtět, když se mu chce čůrat. Tahá se za ouška, když se mu chce spinkat. Tohle všechno máte při nošení v přímém přenosu asi 30 cm od obličeje a tak můžete reagovat dříve, než se vaše dítě rozpláče. Zdá se vám, že vaše dítě nemá nošení rádo, protože v nosítku pláče? Ještě předtím, než nošení úplně zavrhnete, přečtěte si tenhle článek o důvodech, proč miminka při nošení pláčou.

 

Uspávání bez práce. Dejte si miminko do nosítka, vyražte ven na procházku a uvidíte, že uspíte raz dva. A doma to taky funguje, protože kombinace máma, mlíčko, houpání je dokonalá! A ještě k tomu budete mít volné ruce a nebudou vás bolet záda. 

 

Nošení má pozitivní vliv na vývoj kyčlí. Při nošení ve vertikální poloze, kdy kolínka miminka jsou výše než zadeček a pánev je tak mírně podsazená (tzv. abdukčně flekční poloha, viz výše), naléhá hlavice stehenní kosti miminka těsně na kyčelní jamku a podporuje tak zdravý vývoj kyčelního kloubu. Při pohybu pak dochází k prokrvení chrupavčitých tkání a k přirozenému zrání dětských kyčlí.

 

Nošení je praktické. Nosítko nebo šátek se vám bude hodit jak v přírodě v terénu, tak v centru města. Ani přestupy v městské hromadné dopravě, nečekaně dlouhé a úzké schodiště při vyřizování na úřadě nebo hrbolatá pěšinka při výletě do hor vás s nosítkem nezastaví. Nošení ocení nejen rodiče malých miminek. I jako rodiče batolat a větších dětí zjistíte, že má u vás nošení stále ještě své místo. Jaké jsou výhody nošení chodících dětí si přečtěte tady.

 

Při nošení máte volné ruce. Ať už někam cestujete, jdete na hřiště se starším dítětem nebo jen potřebujete uklidit v kuchyni, volné ruce se vám budou hodit. Navíc máte po celou dobu dokonalý přehled o miminku, takže víte, jestli je mu teplo, zima nebo bude potřebovat nakojit. 

 

Všechny výše uvedené důvody v nás také podporují mateřskou intuici a rodičovské sebevědomí. Úspěšně reagujete na potřeby miminka (více či méně úspěšně - začátky bývají náročnější), sžíváte se spolu v téměř neustálém objetí, nejste nijak omezováni v pohybu. Když se do toho ještě zamíchají ty správné hormony a podpora okolí (tím myslím opravdu podpora, ne nevyžádané rady), je vysoce pravděpodobné, že na konci šestinedělí budete opravdu sehraná dvojka.

 

Nezničím mu záda?

Máte pořád pochybnosti? Bojíte se, že vertikálním nošením svému dítěti zničíte záda? Při správné ergonomické poloze, při které jsou nožičky dítěte v abdukčně-flekční polohu nožiček (kolínka výše než zadeček), bederní část páteře je mírně zakulacená a hlavička jištěná dotaženým šátkem, příp. kapuckou nosítka, nemusíte mít obavy. Správně nastaveným nosítkem nebo dobře dotaženým šátkem docílíte optimální polohy, kdy hlavička dítěte nijak netlačí na jeho páteř a má dostatečnou oporu. Své dítěte můžete nosit opravdu kdykoliv a tak dlouho, jak je vám to (oběma) příjemné. I v případě “celodenního” nošení nenosíte 24 hodin denně. V noci spíte v posteli, miminko několikrát za den přebalujete, kojíte (i když to jde v nosítku taky), při odpočinku si necháte miminko jen tak ležet na vaší hrudi a ještě existuje spousta dalších situací, kdy miminko nemáte v nosítku nebo šátku.

 

Nošením nerozmazlíš

Dost často rady tchyni nebo tetiček znějí nějak takto: “Moc ho nenos, nebo si na to zvykne a rozmazlíš si ho.” “Když ho budeš pořád nosit, nikdy nebude samostatný.” Svým starostlivým rodinným příslušníkům můžete poděkovat, že o vás mají starost a zajímají se o vás, a můžete si myslet své. Nošením totiž rozmazlit nejde. Za prvé proto, že 9 měsíců bylo dítě v děloze neustále nošeno, takže zvyklé už je. A za druhé proto, že láskou nerozmazlíš. Blízkostí a tělesným kontaktem, potažmo nošením, naplňujete fyziologické potřeby svého dítěte, což z logiky věci prostě nemůže být špatně. Nemusíte se ani bát, že byste své dítě láskou a pozorností k sobě navěky připoutali. Funguje to spíš obráceně. Pokud budete láskyplně reagovat na potřeby dítěte, tím jednodušeji a lépe se bude osamostatňovat. Tím, že dáváme  miminku svou přítomnost, učíme ho, že se na nás může spolehnout. Ve chvílích, kdy bude opouštět bezpečí našeho náručí, bude vědět, že tam někde vzadu jsme a stojíme za ním. Z vědomí, že je tady někdo pro nás, i když objevujeme svět, čerpáme po celý život.

Chcete nošení vyzkoušet? Využijite naší půjčovnu nosítek :)

 

 

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Štítky