Tělo na tělo: nošení dětí z pohledu jejich fyzického vývoje

V minulém článku,  Neustále v objetí: proč je nošení dětí prospěšné , jsme si povídali o tom, proč je dobré děti nosit. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale většina argumentů hovořících pro nošení dětí hovoří z pohledu psychologického. V odborných debatách poukazují na příznivý vliv nošení právě psychologové, kteří primárně vycházejí z potřeb dítěte. Příkladem může být nestor české (asi by se slušelo napsat československé) psychologie Zdeněk Matějček. Ten ve své knize Co děti nejvíc potřebují? poukazuje na to, že lidská náruč poskytuje dítěti hlubinné bezpečí a ochranu, tedy beze zbytku naplňuje jednu ze základních lidských potřeb. Dále upozorňuje na to, že citová vazba mezi rodiči a dítětem spočívá v zajištění pocitu bezpečí a jistoty. A ten, jak už víme z minula, nošení dětem poskytuje. Tento pocit bezpečí také poskytne miminku, a to až do dospělosti, důvěru v okolní svět a potřebnou sebejistotu. Lidé, kteří mají tzv. bazální důvěru ve svět, věří, že svět je z principu dobrý. A tuto důvěru lze získat jen tak, že nás má někdo v prvním roce života opravdu rád, pozitivně na nás reaguje a vyslyší naše potřeby. Lidé, u nichž se bazální důvěru ve svět podařilo vybudovat, jsou v dospělosti spokojenější, lépe vycházejí s ostatními, snadněji se adaptují a, i když to pro mnohé z nás není zase tak moc důležité, jsou ve společenském životě úspěšnější. A hlavně, cítí se být v životě šťastnější. To je přece nádherný dar, jež mohou miminka od svých rodičů dostat.

S láskou v nosítku Lenny Lamb

Ale jak jsem slíbila v úvodu, pojďme od duše děťátka k jeho tělíčku. Ano, nošení prospívá miminkům i po tělesné stránce. A prosípívá i nám, dospělým nositelům, o tom více zde. 

Narodilo se vám miminko, a vy záhy zjistíte, že jednou z nejvíce sledovaných, scanovaných a kontrolovaných částí těla vašeho človíčka, jsou kyčle. Jejich vývoj je pro budoucí pohyb člověka velmi důležitý, a proto je ortopedy hlídán a případně napravován pomocí nejrůznějších pomůcek, od širokého balení po Frejkovu peřinku. Dobrá zpráva je, že nošení dětí je výbornou prevencí kyčelní dysplazie. Kyčelní kloub se nejlépe vyvíjí je-li v pohybu a mírném tlaku (ideální je poloha nohou "na žabičku" - tedy mírné roznožení a pokrčení v kyčlích). A to je přesně ta poloha, kterou nožičky nošeného miminka zaujímají. Je-li správně napolohováno, samozřejmě. Tato poloha se nazývá flekčně-abdukční. Znalost tohohle termínu není nijak pro vývoj vašeho miminka důležitá, takže ji s klidem můžete zapomenout a užívat si nošení (tedy samozřejmě si ho můžete pamatovat, ohromit jím sousedku u kávy, a užívat si nošení). Volba je jen na vás :-) Správnou (nožičky do "M") vs špatnou (dítě visí za rozkrok) polohu nožiček vidíte na obrázku níže.

(Zdroj: https://hipdysplasia.org/developmental-dysplasia-of-the-hip/prevention/baby-carriers-seats-andother-equipment/)

Nošení je tedy mnoha osvícenými ortopedy a pediatry doporučováno jako výborná prevence dysplazie, a za jistých okolností, může nahradit široké balení.

Ať už nosíte v šátku nebo v nosítku, z pohledu tělesného i duševního vývoje je nošení zajímavé i kvůli rozvoji tzv. polohocitu. Polohocit je, a to bez nadsázky, naším šestým smyslem. Říká nám, v jaké poloze v prostoru se nachází naše tělo, kde a jak máme rozložené končetiny, usnadňuje nám pohyb a vnímání sebe sama v prostředí vůbec. Ať už byste chtěli mít z vašeho dítěte krasobruslařku, ze syna hokejistu, anebo je necháte jít svou vlastní cestou, rozvinutý polohocit je další součást výbavy, jíž v životě ocení. Působení nošení na tento náš šestý smysl je jednoduchý: každý pohyb nosiče poskytne miminku množství informací o změně polohy jeho těla, a nutí ho na každou změnu polohy reagovat.  S děťátkem na těle nikdy nejste úplně v klidu: chodíte, po rovině i po schodech, ohýbáte se, zahnete při procházce za roh. Při každém pohybu musí rovnovážný systém dítěte, ale i receptory z jeho těla, reagovat na změny polohy, změnu rychlosti pohybu, změny v rytmu pohybu. Miminko tak neustále trénuje a zdokonaluje vědomou schopnost pohybovat se, a posiluje zádové a břišní svaly.

Hovoří se o tom, že děti v současné době trpí senzorickou deprivací, tedy nedostatkem podnětů, myšleno těch pohybových (vizuálních a zvukových vjemů mají, v důsledku všudypřítomného působení médií, naopak nadbytek). I proto jsou často neobratné, nešikovné a neumí adekvátně pohybově reagovat. Pozná se to obvykle v tělocviku nebo míčových hrách. Nošené děti naopak mají s pohybem dostatek zkušenost, a budou tak umět lépe fungovat v situacích, které jsou náročnější třeba na stabilitu či situacích vyžadujících rychlou reakci.

Samozřejmě, je třeba jim spolu s nošením poskytnout i dostatek prostoru, aby si samostatně mohly rozvíjet ty pohybové vzory a zpevňovat ty svaly, které aktuálně potřebují. Takže kromě nošení je i důležité nechat dítě volně na podložce na zemi a třeba i pomocí hraček jej motivovat ke vzpřímení, úchopu a pohybu vpřed. Jistě, jsou děti, kterým se pohybový vývoj nespouští automaticky správně, a tam je pak potřeba intevence odborníků. Hraje v tom roli plno faktorů, ale nošením střídaným s aktivitou na zemi můžete dítěti jedině pomoci.

Správná poloha miminka v nosítku či šátku, zdroj: https://splynuti.webnode.cz/_files/200000110-c6f49c7efa/1620918_835970809757924_1932295922879297621_n.jpg

Když hovoříme o vlivu nošení na pohybový aparát, je třeba zdůraznit, že všechny pozitivní vlivy na vývoj děťátka se projeví jen, je-li dítě nošeno ergonomicky správně. Ano, je to jako mantra, jíž kolem sebe šeptají všechny nosnice a většina nosičů. A pokud s nošením začínáte, nebo o něm uvažujete jako alternativě kočárku před narozením potomka, rozumím tomu, že vám toto sousloví může připomínat bájnou příšeru z jezera Loch Ness. Nikdo ji neviděl, všichni o ní mluví a nikdo nepochybuje, že existuje. Rozhodně tedy dbejte na správný výběr nosítka nebo šátku a klidně si nechte poradit!

Je to poměrně jednoduché: dítě by mělo být hodně podsazené, nemělo by mít rovná záda, ale hezky kulatá do tvaru písmene C. Tedy nemělo by v nosítku sedět, ale být jakoby stočené do klubíčka! Páteř má být v ose, miminko nesmí padat nikam do stran. Obě nožičky musí být ve stejné úrovni a hezky roztažené. Kolínka pokrčená a měla by být výše než zadeček, Nožičky a zadeček by při pohledu ze předu měly tvořit písmeno M. Šátek nebo nosítko musí poskytovat miminku dostatečnou oporu, aby bylo hezky zpevněné. Miminko nosíme obličejem k sobě. Poloha dítěte s obličejem od sebe, je vždy nevhodná!

Největší problém vidí někteří fyzioterapeuti v postavení a zajištění hlavičky. Není-li hlavička podepřena a padá do strany do úklonu. Když uvážíte, že se při chůzi dítě pohupuje nahoru-dolů, tedy uvolněná krční páteř v úklonu dostává i určité nárazy, může to být nezdravé. Ale není to nic neřešitelného, hlavičku je třeba ohlídat, u krčku musí být látka opravdu pevně dotažená, límec nosítka nebo přehyb šátku hlavičku hezky podepře, takže ta nemůže nikam padat a  je odlehčená vůči vertikálním nárazům.

Naše krásná nosítka Strochenwiege jsou vhodná už od narození

Na závěr ještě doplním postřeh, který se týká těch, kteří nosí. Jistě, i o nosících rodičích by měla být v tomto článku také zmínka, neboť se jich problematika vlivu nošení na tělesnou stránku také týká. Sice asi už neovlivní jejich psychosomatický vývoj, ale vliv na ně určitě má. Obzvlášť u žen, které pečují o své potomky a manipulují s nimi většinu denního času, sedm dní v týdnu po celé roky, je pohybový aparát velmi ovlivněn. Troufám si podotknout, že mnozí z nás nejspíše nad způsobem, jakým dítě zvedáme, držíme, chováme a nosíme moc nepřemýšlí. Děláme to tak nějak automaticky, jak jsme zvyklí dle našich pohybových stereotypů.

Možná vás překvapí, že studie prokázaly, že většina matek preferuje jednu stranu více než druhou. Většinou je touto preferovanou stranou lévá polovina těla. Andrei Giljov přišel se zajímavým vysvětlením, proč tomu tak je: Domnívá se, že upřednostnění oné levé strany způsobuje zapojení pravé hemisféry, která je zaměřena na zpracování emocí a analýzu obličejů. Pravá hemisféra je spojena s levou stranou těla, zejména levou rukou. Proto je více využívána pro manipulaci s miminkem. Každopádně upřednosťování jedné strany těla, byť při zdánlivě chvilkové zátěži, jako je třeba nošení dítěte při vaření, nakupování, uspávání miminka a podobných situacích vede jednoznačně k jednostrannému přetěžování zejména měkkých tkání. Zde vidím nošení dítěte jako jednu z výhod. Miminko máte buď na břiše nebo na zádech a tělo je zatěžováno rovnoměrně.

Byť jsem si vědoma, že nošení dětí je mezi ortopedy a fyzioterapeuty otázkou, na níž neexistuje v rámci odborné diskuze jednoznačná shoda, moderní výzkumy a studie ukazují jeho prospěšnost. A čím dál více odborníků, kteří se o tyto nejnovější studie zajímají, nošení dětí doporučuje. Pokud chcete mít opravdu jistotu, že vše děláte dobře a svému dítěti neubližujete, doporučila bych jednak konzultaci s osvíceným ortopedem či fyzioterapeutem, a jednak konzultaci s lektorem nošení, případně absolvování nějakého kurzu nošení dětí, kde se dozvíte vše podstatné a vše si budete moci vyzkoušet v praxi. Byť jsem měla nakoukanou teorii z videí na youtube a vše nacvičené na plyšovém medvědovi, ukázalo se, že navázat našeho tehdy 14 dní starého syna do šátku nebo nosítka není taková sranda, jak jsem si původně myslela. A právě kurz mi dodal jistotu, že to dělám opravdu správně.

Přeji krásné pronošené chvíle a těším se příště u dalšího povídání o nošení dětí. Čeká nás článek na téma, co nošení přináší praktického rodičům a co dětem.

<< 10 důvodů proč nosit děti     Nošením k životu snadnějšímu >>